Rok 2011
(FIDLEROVÁ, Anna: Goldoniho Treperendy dělají karlovarským ochotníkům čest. Mladá fronta DNES - karlovarský kraj 5.2.2011)
Nové a nadějné divadelní talenty karlovarského neprofesionálního Studia D3 se objevují v inscenaci slavné komedie Carla Goldoniho Treperendy. Představení má vtip i spád.
KARLOVY VARY Není mnoho divadelních souborů, které by ve svém středu měly šest půvabných dívek, jednu hezčí než druhou. Karlovarské Studio D3 to štěstí má, a proto si mohlo dovolit zpestřit svůj repertoár slavnou Goldoniho komedií Treperendy. Autor sám si pro ni vymyslel název Ženské klepy, což sice není tak libozvučné a atraktivní, ale je zato blíže pravdě. Těch šest vdavekchtivých žen si krátí volnou chvíli nevinným klábosením, přičemž pouštějí do světa jednu pomluvu za druhou. Že by tím mohly někomu ublížit, o to se nestarají. Leč stane se a teprve za pomocí dalších lží a intrik se musí vše k dobrému obrátit.
Úspěšný divadelník i právník, který zemřel v zapomnění
Carlo Goldoni (1707 - 1793) napsal kromě deseti tragédií, třiasedmdesát hudebních děl, sto padesát komedií a jedny paměti. Byl úspěšným divadelníkem a živil se i jako právník. Italskou komedii postavil na nové, pevnější základy, což svého času uznal i J. W. Goethe. Jeho cílem bylo dostat na jeviště víc pravdy a reálného života, což dosavadní komedie postrádaly. Stal se velmi úspěšným a slavným nejen v Itálii, ale i ve Francii.
Přesto zemřel v šestaosmdesáti letech v bídě a zapomnění, den před tím, než mu francouzský revoluční konvent odhlasoval stálou penzi.
Jeho komedie naštěstí přežily svého tvůrce a lákají stále nové a nové divadelníky k poměření svých sil s jeho stále živými postavami a dramatickými situacemi.
Dlouholetá a zkušená režisérka Anna Ratajská využila možnost ukázat na Treperendách nové a nadějné talenty, které v poslední době soubor posílily. Mladých tváří napočítáme v souboru osm, v Goldoniho komedii jsou dokonce tři, které vidíme na jevišti poprvé. Dosáhnout jen toho, aby každá ze šesti dívek si ponechala svou osobitost a zůstala za všech okolností svá, to je velký úspěch režie i jich samých. Představení má spád, akce střídá akci ve svěžím tempu a účinkující dokazují, že jim není cizí ani zpívat, tančit či s lehkým šarmem se pohybovat na jevišti.
Zaujetí ženskými výkony neznamená pominout mužskou část představení, která se na úspěchu rovněž podílí. I té patří chvála. Na první pohled zaujme také scéna Jiřího Hniličky, která má nápad, vkus i vtip. Inscenace jako celek dělá čest karlovarským ochotníkům a potvrzuje skutečnost, že rozdíly mezi profesionály a amatéry se v oblasti divadla občas stírají.
Goldoniho zrcadlo, nastavené klepnám z jeho rodných Benátek, už není takovou moralitou jako kdysi. Žijeme v době, kdy pomluvy daleko silnějšího kalibru jsou na denním pořádku a stávají se součástí našeho života. Na rozdíl od nich nás ty benátské aspoň dobře pobaví.
(FIDLEROVÁ, Anna: Půlstoletí karlovarského Déčka. Mladá fronta Dnes. 25.11.2011)
Svátkem karlovarské divadelní kultury se stane pátek 25. listopadu. V ten den totiž uplyne padesát let od vzniku nynějšího Divadelního studia D3, které založili tři nadšení ochotníci – Arnošt Kasal, Marie Honsová a Bohumil Honsa, řečený Miloš. Za uplynulé půlstoletí prošel soubor amatérských divadelníků několika změnami svého názvu a pořadatelů, mnohdy i trnitou cestou nepochopení a hledání prostoru pro svou činnost.
Dokonce i první premiéra se mohla uskutečnit jen díky vstřícného postoje přátel z Toužimi, kteří poskytli vhodný sál. A tak zde mohl soubor už 7. dubna 1962 uvést premiéru své první inscenace, kterou byla Píseň o Viktorce podle poemy Jaroslava Seiferta. Od té doby uvedl desítky inscenací, z nichž mnohé získaly četná ocenění na divadelních soutěžích a přehlídkách. Několikrát hostoval i na zahraničních jevištích. Také výčet těch, kteří prošli „divadelní školou“ Déčka, je úctyhodný, uveďme mimo jiné jména Hana Franková, Ondřej Pavelka či Aleš Háma.
Jako připomínku všech, kteří souborem za ta léta prošli, uvedlo Déčko už letos v červnu viktorkovskou variaci Píseň o Viktorce, jak ji složila Bára žernovská a zapsala Božena Němcová. Hra vznikla v dramatizaci Petry Kohutové a Petra Richtera a měla velký úspěch.
Slavnostní večer, který Studio D3 pořádá v divadle Husovka v pátek 25. listopadu, bude mít na programu obnovené premiéry obou inscenací na téma Píseň o Viktorce. Překvapením bude také nově vydaný obsáhlý sborník, který podrobně mapuje celou dramatickou historii tohoto ojedinělého divadelního souboru, který během své existence potěšil a pobavil stovky a tisíce věrných diváků a svým členům poskytl radost z tvůrčí umělecké práce.
(FIDLEROVÁ, Anna: Karlovarské Déčko letos slaví. Má už 50 let. MF Dnes – Karlovarský kraj. 2.6.2011, s. B5)
Letos na podzim oslaví známé Divadelní studio D3 v Karlových Varech padesát let své existence. Ale už teď chce toto jubileum svým příznivcům a divákům připomenout. Stane se tak uvedením předpremiéry inscenace Píseň o Viktorce na divadelní scéně Husovka.
Tento titul, jehož podkladem byla poema Jaroslava Seiferta, uvedl poprvé tehdejší Divadelní soubor D3 Závodního výboru ROH Okresního osvětového domu 7.dubna 1962 v Toužimi, když pro něj nebyl v Karlových Varech žádný sál k dispozici. Po určitý čas uváděl své produkce většinou mimo rodné město.
Déčko, jak se přátelsky souboru říká, založili 25.listopadu 1961 tři nadšení divadelníci Arnošt Kasal, Bohumil Honsa a Marie Honsová, čímž vznikl i jeho název. Pestrá, až dramatická historie souboru, jehož členové vždy pracovali a stále působí bez nároku na odměny, je poznamenaná mnoha úspěchy na přehlídkách a soutěžích, ale i potížemi, které museli jeho členové v nelehké době zdolávat. Z jeho řad vyšly i takové osobnosti, jako je mimo jiné Ondřej Pavelka, Hana Franková či Aleš Háma.
Pod stejným názvem, ale v jiném zpracování a formě uvede Déčko příběh Viktorky jako vzpomínku na všechny, kteří souborem za půl století prošli. A že jich není málo. V dramatizaci Petry Kohutové a Petra Richtera uvidí diváci Píseň o Viktorce, jak ji složila Bára žernovská a zapsala Božena Němcová.
Představení se koná ve čtvrtek 9.června v 19.30 hodin, vstupné je dobrovolné.
(FIDLEROVÁ, Anna: Déčko slaví výročí Písní o Viktorce. Mladá fronta dnes – Karlovarský kraj. 2011, XXII, č. 287 (9.12.), s. B3)
„Má Viktorka také svoji hvězdu?“ ptá se Barunka babičky. „Má, ale je zakalena,“ odpovídá tázaná a vypráví příběh o nešťastné lásce venkovské krasavice. Právě k němu se znovu vrátil Divadelní soubor D3 při oslavě trvání padesáti let své existence. Ve výroční den 25. listopadu uvedl na Husovce rekonstrukci své první premiéry z 9. června 1962 spolu s představením na stejné téma, které mělo premiéru 9. června tohoto roku. Obě současně uvedené inscenace nesou stejný název Píseň o Viktorce, v podtitulu je pak vysvětlena jejich geneze.
Ta historická je jevištním přepisem básnické poemy Jaroslava Seiferta, druhá pak čerpá z vyprávění Báry žernovské, jak je zapsala Božena Němcová. Zatímco letošní varianta je v režii Petra Richtera klasickým divadelním tvarem, pro „vzpomínkové“ představení zvolila režie (Petr Richter a Anna Ratajská) něco na způsob jevištního čtení. „Čtou, recitují a snad i hrají,“ čteme v programu před výčtem účinkujících – Jaromír Knechtl, Hana Stušková, Lea Bělinová, Eva Lešková, Luboš Štěpán, Miroslava Exnerová, Martin Cirkl, Jaroslav Weinlich. Obě Viktorky se tedy už staly součástí repertoáru souboru, který vstoupil do dalšího roku své existence s promyšlenou dramaturgií a početnou skupinou mladých tváří.
Zatímco na reprízu Písně o Viktorce se můžeme těšit až někdy po Novém roce, v prosinci soubor nezahálí. Kromě už odvedených představení sehraje ještě v pátek 9. prosince na Husovce úspěšnou Goldoniho komedii Treperendy a pak už k předvánoční náladě přispěje inscenací Betlém. Ten uvede ještě v sobotu 10.12. v Sokolově, v pátek 16.12. ve Žluticích a naposledy 18.12. v 15 hodin v divadle Husovka.