Luboš Štěpán

organizační vedoucí, herec, scénograf, režisér pouličních představení

Vyznává heslo "zkusit se má všechno". Vedle komediální role Sarky Farky vHrátkách s čertem (2008) a tragikomického Bazila v Nejbláznivějším dnu (2008) si vyzkoušel metrosexuála Etiéna ve scénickém čtení Láska vole (2009) nebo Nilsona Wilsona ve vagantové produkci Jak se medvědici stýskalo (2010). Jeho specialitou byly dialogy pro soutěž O Pohárek SČDO (Zdravotní vycházka s Evou Leškovou, Dr. Johann Faust s Eliškou Huberovou a Petrem Richterem, O myších a lidech s Petrem Johanovským, 2013 – postup na národní přehlídku ve Velké Bystřici, Ona – dialog ze hry Susany Torres Moliny s Markem Himlem – postup na národní přehlídku ve Velké Bystřici, účast na Defilé Pohárku na národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou, a mnohé další). Z rolí dávnějších – Beppo v Treperendách (2011), Zdeněk v Andělech všedního dne (2013), Nožík v malé noční hře Sen o dvou kůrkách (2013, obnoveno 2017), Ježíš ve scénickém čtení Podnebí (2014), od Jaroslava Weinlicha převzal roli Otce v inscenovaném čtení Smíření (2015), ztělesňoval Ponocného a Pastýře Kulu v Betlému (2009-2022) a Arnolfa v Psí kůži (2017). Z rolí nedávných – převzal roli mykologa Patrika v komedii Srnky (2019), hrál Chrise v černé komedii Zabiják Joe (2023), nyní je k vidění jako Lékař ve Švýcarovi (2025). Scénu navrhl a vyrobil pro Náměstíčko (2022) a Zabijáka Joa (2023), obě byly oceněny na několika přehlídkách; také pro Tótovy (2024) a Švýcara (2025). Je zakladatelem Divadelního Putování, režíruje plenérové Pověsti Vašeho kraje Viktora Braunreitera v několika regionálních modifikacích, také v nich hraje. Režii Muže sedmi sester mu překazil covid, a tak se alespoň přihlásil do pátého běhu Školy základů činoherní režie ADA. A funkci organizačního vedoucího převzal od Petra Johanovského.